Rysan

Dlouhé vyspávání mi není dopřáno, i tady mají dům vyhřátý a navíc mě pro velký úspěch bolí hlava. Po půl osmé se vyhrabu z postele a pustím se do výprav. Na závěr se pokusím koupit lístek na autobus České Budějovice-Praha, bohužel neúspěšně, jen si zřejmě kvůli nějakému zabezpečení zasekám mobil a trvá mi hodnou chvíli, než internetový prohlížeč rozchodím. Je skoro půl desáté, když konečně vracím klíče a vydám se do infocentra pro poslední suvenýry. Zdržení nakonec nevadí, žádné výstupy na hradní věž nejsou vypsané, dám si v čerstvě otevřené kavárně kafe a kousek dortu, během konzumace vyposlechnu detailní výklad o zvracejících dětech a můžu se vydat na autobus. Rozloučím se s centrem a v doprovodu pár důchodců a mladé holky s bruslemi nastoupím do místního povozu. První fáze cesty trvá přes hodinu, na nádraží si dám mizerný oběd v podobě opečených brambor a koupím něco na cestu. Autobus by měl být vcelku prázdný, podle mapky sedadel na internetu. Je tomu tak, v pohodě se vejdu a ještě se jak blbka vracím k zavazadlovému prostoru vytáhnout z batohu mikinu. Málem si vybiju mobil, něco přečtu, jediná rychlá zastávka je v Písku a před třetí vystupuju Na Knížecí. Autobus domů mi zjevně ujel před nosem, dalšímu se hned za Přístavištěm rozbijí dveře, což dámy sedící poblíž komentují vydatným opakováním „Ježišikriste!“. Přesto zvládnu v půl čtvrté dorazit domů.